Houbaření v Česku: 14 oblastí a kdy vyrazit

Vojenský prostor uzavřený veřejnosti až do roku 2016, dnes nejznámější houbařský revír hodinu od Prahy. Hřiby a suchohřiby od konce června, vrchol v září.

Dubové a bukové lesy v biosférické rezervaci UNESCO. Hřib pravý i dubový po teplém dešti, od července do října.

Písčité borové lesy mezi pískovcovými skalami – klouzci a hřib borový, často první vlna sezony už v červnu.

Rovinaté borové lesy mezi rybníky, snadná chůze a jistota i v suchém roce. Hřib borový, klouzci a kozáci od července do října.

Smrkové lesy pod národním parkem, kde brzy naskakují lišky a po nich hřib smrkový. Červenec až říjen – v jádrových zónách parku se sbírat nesmí.

Borůvčí a smrky; suchohřiby tu bývají díky nadmořské výšce bez červů. Srpen až říjen.

Tiché lesy u německé hranice, méně vysbírané než revíry kolem Prahy. Hřiby a lišky od července do října.

Smíšené horské lesy nad valašskými údolími. V říjnu obalí pařezy václavky, když už hřiby dojdou.

Dubohabřiny nad moravským vinařským krajem – hřib dubový po srpnových bouřkách a dobrá záminka zakončit den ve sklepě.

Vysoko položené smrčiny na Českomoravské vrchovině; chladněji a později než v nížinách, sezona vydrží hluboko do října.

Smrkové hřebeny nad údolím Divoké Orlice, jistota ve vlhkých létech, kdy jsou nížiny prázdné.

Smrkové porosty kolem rašelinišť jsou domovem ryzce pravého, nejlépe v září a říjnu.

Řídce osídlené pohraniční lesy, jeden z nejméně vysbíraných krajů. Hřiby od července, holubinky celé léto.

Břízy a smrky na hřebeni nad lázeňskými městy – kozáci a ryzce, od konce července do října.